Pred istým časom som dostala od kamarátkinho manžela nezvyčajný, ale nádherný mail:

Moji milí,

v sobotu se spolu nejčastěji dělíme o radosti, kterými nás obdaroval Bůh. Rád bych dnes jednu takovou radost sdílel s Vámi všemi. Už řadu měsíců jsme tušili, že náš nebeský Otec pro nás něco chystá. No a včera manželka povídá: „Myslím, že je čas rozbalit dárek.“ A tak jsme se vydali do příjemného prostředí porodnice. V porodnici jsme si udělali pěknou atmosféru, zapálili jsme si svíčky, ztlumili světlo, manželka si vlezla do bazénu a začali jsme rozbalovat. No dalo to práci. Otec ji zabalil velice precizně, aby se ji nic nestalo. Manželka rozbalovala ze všech sil a já jsem ji pomáhal, jak jsem uměl. No a v 15:24 jsme přestřihli poslední šňůrku a Mariánka (to je ten náš dárek) byla na světě. My si ji teda vážíme hodně moc, ale paní doktorka si ji chtěla taky vážit a za chvilku řekla, že má 3040 g a usmívala se. A jak je velká? No to bylo jasný hned, vždyť je to Boží dítě, tož jsme ji ani neměřili. Jo, je nám jasné, že takový dárek znamená i hodně zodpovědnosti. Věříme však, že Bůh nám bude poskytovat on-line podporu a bude se starat o upgrade. No a my už se budeme jenom radovat a těšit z každého nového dne s Mariánkou. No a taky Mikeš, Líza a Moly, už nejsou v naší domácnosti v přesile. Teď na drbaní za oušky budeme tři.

Zdieľať tento príbeh: